Po otevření emailové schránky:

Podzim roku 2018. Vlastně od začátku roku je vše v mém životě jinak. Odešla mi maminka, a udály se další věci, ale o těch psát nechci. A možná pravě spojením všech událostí jsem absolvovala prvně v mém dospělém životě sama dovolenou. Sama bez mé rodiny. Dovolenou, kde jsem si začala uvědomovat. A byla to jízda. Spousta slz a hodně smíchu. A najednou tu byl podzim. A má skvělá kamarádka mne vzala na výstavu Miluj svůj život. A tam se stala další událost. Procházíme krásnou výstavou a já se zastavím u Petry. Vnímám krásnou a klidnou ženu, která vykládá něco o dotecích a odblokování „starých“ módů v našich hlavách. Ženu, kterou vidím prvně v životě, ale mám k ní plnou důvěru. Chci si vzít jen kontakt … abych nezdržovala… nejsem tu sama. Ale z mého chování se dá lehce vyčíst… přeji si dopřát si terapii doteků hned. „Postrčena“ jednou prima ženou ulehám na lehátko a … následuje klid v mé mysli i v mé duši. Asi po hodině… čas mi unikl … se „probouzím“. Vnímám úsměv na mé tváři a po pohlédnutí do zrcátka vidím krásnou ženu… vidím sebe. Jako bych se probudila v pohádce a pocit přetrvává (prý i můj výraz ve tváři a v očích – je mi sděleno kamarádkou ).

Po návratu domů se dostaví silná bolest hlavy. Něco se v mé hlavě zřejmě děje. Trochu mne to znepokojí. Druhý den je, ale vše v pořádku. Má mysl je zas otevřenější a plná touhy po změnách, které mne bezpochyby na mé cestě životem ještě čekají. Díky moc za další posun v mém uvědomění si žít život naplno tady a teď.

Jana z Dobříše